Běhání po svatbách s foťákem na krku se může po čase stát rutinou, kterou ani nevnímáte jako nějakou velkou slávu, ale soustředíte se jen na svou práci a jste rádi za jakoukoliv změnu v tradicích a zvycích. Co ale předchází fotografově účasti na veselce, je informační schůzka, kdy se s nastávajícími novomanželi setká, přednese jim způsob své práce, tu a tam něco poradí a v neposlední řadě si vyslechne jejich představu o svatebním albu ...tedy pokud nějakou mají. Téměř vždy se dozví, jak se budoucí ženich nerad fotí, a tak ke všem radám a doporučením přidá ještě pár motivačních vět o tom, že i focení bude fajn :-)
Za sebe můžu vyjmenovat např. to, že s vámi na schůzce jeden z páru nechce vůbec mluvit, uhýbá pohledem, pořád si něco cvaká na mobilu, nebo třeba nemá čas a odejde. Toto jsou přesně signály, které by vás měly zvednout ze židle a přimět se rozloučit se slovy, že focení je o vzájemné, často celodenní spolupráci a tady si nejste jistí, jak byste se v den svatby cítili a pracovali pro někoho, komu jste od první chvíle nejspíš na obtíž. Až na jedinou výjimku se mi toto stalo vždy s muži, jejichž polovičky si patrně přes jejich odpor focení svatby prosadily.
A věřte mi, není snadné takové rozhodnutí udělat na místě, často jsem k němu dospěl až doma, někdy i konzultoval s nejbližšími a přesto jsem se v mnohých případech takových svateb účastnil. Jsou ale zkušenosti, které vám jednou pro vždy otevřou oči a naučí vás říkat NE.
Bavíme se zde o cca třech případech za rok, přesto je ale dobré mít se na pozoru. A tady už budu konkrétní, abyste si udělali představu, do jaké situace se fotograf může zcela nevinně dostat.
Svatební schůzka probíhala v restauraci. Pán evidentně neměl na schůzku čas a přestože jsme na ní byli domluveni, asi po 15 minutách odešel. Probrali jsme tedy zcela základní věci a s ohledem na objednávku focení na pouhé 4 hodiny jsme byli za půl hodinky hotoví. Věděl jsem, kdy a kde je obřad, kde budeme po obědě fotit skupinovky a kam pojedeme vytvořit párové fotky. Zvláštní požadavek nezazněl žádný, a tak jsem to bral jako malou rutinní zakázku s tím, že udělám, co mi dané místo umožní a po focení v parku pojedu domů.
Pak se mi ale vše rozleželo, a to tak, že jsem se zmínil rodině. Prvním impulsem byl způsob, jakým se mnou oba komunikovali. Korunu tomu nasadila paní “nevěsta”, která mi následně v rozmezí několika týdnů opakovaně volala, že mě spolu se ženou pozvou týden před svatbou na večeři, že mi focení předem zaplatí a že budou chtít asi více než jen 4 hodiny práce. Pokaždé jsem pozvání přijal s tím, že až nadejde čas a bude se jim to hodit, ozvou se a my rádi přijedeme. Nic takového se ale nestalo a den před svatbou mi dotyčná zavolala a vyřkla neuvěřitelnou větu: “Dobrý den, jak teda zítra s placením?” To mě ujistilo v tom, že tady něco nehraje a po probdělé noci jsem jel konat to, na čem jsme se domluvili.
Nakonec vše proběhlo vcelku normálně, pracoval jsem jak v daném místě nejlépe šlo a protože pár nebyl nijak tvůrčí, fotil jsem zejména osvědčené záběry, na které mám vždy pozitivní recenze.
Jaká ale byla reakce po odevzdání fotek?
Noční smska o tom, že “fotky jsou průšvih” mi nedala spát a zanedlouho jsme se sešli, abychom probrali výtky k mé práci. Hned po druhé větě jsem ale pochopil, že náprava nebude možná, protože dotyční jsou tzv. z jiného světa nebo z jiné doby. Věty typu, že kreativní práce je nezajímá, dále pak proč momentky vypadají často tak, že je někdo nebo něco zaostřené a ostatní rozmazané, že to vypadá jako by se za nezaostřené hosty novomanželé styděli, nebo např. proč je kytice vyfocená před šaty (viz foto), které tím pádem nejsou vidět celé, když už stály 20.000,-Kč, proč při focení pracuji s hloubkou ostrosti ...atd., načež mi bylo řečeno, že nejlepší fotky jsou z mobilů přítomných hostů, kde je všechno ostré a že z mých fotek jich je použitelných 47 z více než stovky finálních záběrů. No a protože jsem se na schůzce nedostal téměř ke slovu, kde bych vysvětlil, jak se dnes fotí a jak technika funguje, napsal jsem jim dopis na tohle téma.
Po dvou týdnech mi přišla smska, že dopis je absurdní a že požadují vrácení peněz v plném rozsahu, jinak na mě bude podáno trestní oznámení.
Když uvážím, že se jednalo o nejmenší možnou zakázku, kdy mě novomanželé oslovili na základě mé práce prezentované na webu a že bych se včasným odmítnutím všem následným tahanicím vyvaroval, tak mě ještě dnes mrazí z toho, jak můžou být lidé nevyzpytatelní. Z výtek jsem pochopil, že tihle dva mají zcela evidentně problém i s tím, jak na fotkách vypadají, když už nejsou zrovna typy pro modelingové agentury. I s tímhle se dá ale úspěšně pracovat, když na schůzce nechybí vzájemné lidské sympatie a vše potřebné se předem dohodne.
Jsem ale vděčný i za tuhle zkušenost a příště poslechnu intuici, kterou člověk nemá vyvinutou nadarmo.
Jmenuji se Rostislav Mžik a tyto stránky jsou určeny těm, kteří hledají svatebního nebo rodinného fotografa. Pocházím z Karviné a působím zejména na Moravě, po domluvě v celé ČR i v zahraničí.
